Běžná údržba živého plotu

Častým stříháním se rostliny značně vysilují a zároveň vyčerpávají půdu. Proto musíme stříhané živé ploty aspoň každým třetím rokem, a ještě lépe každým druhým rokem přihnojovat, a to nejlépe kompostem nebo starou, dobře proleželou mrvou, kterou pokládáme před zimou na kořeny ve vrstvě tlusté 8 až 10 cm, popřípadě citramfoskou, kterou v dávce 4 až 6 dkg na 1 m délky živého plootu lehce zahrábneme zjara do půdy. Pokud se používá

k přihnojení močůvky, smí se tak stát jen za deštivého počasí a silně zředěným roztokem (na 20 dílů vody jeden díl močůvky)

Stále zelené živé ploty (i z jehličin) musíme každoročně před zimou důkladně zalít vodou a v období trvalého sucha zálivku několikrát v době vegetační opakovat.

Často se stává, že se do živého plotu dostane plevel. Rostliny by sice i nadále rostly, ale plot by značně utrpěl na celistvosti a tím i na vzhledu; proto je nutno plevel v zárodku zničit a odstranit ihned, jakmile jsme jej zjistili, ať je to plevel bylinný (zlatobýl, merlíky apod.), nebo dřevitý (plamének plotní, posed dvoudomý, nahodilé semenáče černého bezu, javorů apod.). Odnože u pámelniku, šeříku a kustovnice odstraňujeme co nejčastěji. Jsou li dřeviny již příliš přestárlé, můžeme je zmladit hlubokým řezem, při němž je seřízneme asi na 10 cm od země, a to v době vegetačního klidu. Po každém zmlazovacím řezu volné rostoucího živého plotu je nutno rostliny přihnojit, jak již uvedeno, a v příštím roce částečně proklestit příliš zhoustlé koruny.