Původně byly živé ploty vysazovány jen k ohraničení pozemku přiléhajícího k domu, aby jej chránily před poškozením zvěří a před vetřelci. Proto se hustě vysazovaly hlavně křoviny trnité; jinak se keře ponechávaly volnému vzrůstu. Takový plot zároveň chránil ostatní rostliny před mrazivým větrem a usnadňoval pěstování i choulostivějších druhů..jpg)
Této jeho funkce se však záměrně využívalo teprve ve středověku. Lékárnické a botanické zahrady z té doby bývaly také zpravidla živými ploty ohraničovány.Okrasným prvkem zahrad a parků se živé ploty stávají v Evropě až v XVII. století, v době baroka, kdy pomáhají rozsáhlých zámeckých parcích vytvářet samostatné oddíly. V souladu s přísně geometrickým členěním zahrad jsou tvarovány pravidelně prováděným řezem do forem V moderních domácích zahradách musí převládnout určitá zákonitost, ba pravidelnost, navazující ostatně na uspořádání domu, a na malých plochách dokonce jednoduchost. V okrasných zahradách mají mít rostliny především funkci dekorační, a to jak co do volby druhů, tak i pokud jde o jejich rozmístění. Že jsou živé ploty jedním z hlavních prvků, který tuto pravidelnost pomáhá vytvářet, je samozřejmé, a proto jsou tak oblíbeny.
Význam živých plotů v moderní zahradní architektuře je mnohostranný. Ve veřejných sadech jsou vhodným ohraničením oddílů vyhrazených dětem, kojícím matkám apod., vyčleňuji zahradní restaurace nebo některá speciální oddělení rostlinných sbírek (rosaria atd.) od ostatního parku; v domácích zahradách se vysazují hlavně k zakrytí sice potřebných, ale vzhledové nevyhovujících staveb a objektů, jako jsou např. kolny, kurníky, králíkárny, užitková část zahrady s komposty apod., nebo zabraňuji pohledu zvenčí do té části, kde chceme být úplně nerušeni (např. prostor na slunění apod.). Ve většině těchto případů je nutno, aby živý plot byl nejméně 2 m vysoký, naproti tomu k ohraničení teras, svahů, k dekoraci schodišť a všude tam, kde není třeba zabránit průhledu (ve veřejných .sadech např. kolem restaurační části), zakládáme živé ploty nízké.
Stále ještě se živých plotů málo využívá k ohraničování zahrad. Působí mnohem hezčím dojmem než dosavadní oplocení zděná, drátěná, popř. kombinovaná nebo dokonce tyčková, jejichž jedinou výhodou je, že jsou brzy zhotovena. Nejsou však tak trvanlivá a vyžadují nejen nákladnější údržbu, ale mnohdy i vyšší pořizovací náklad. Nejsou také ani zdaleka tak vzhledná jako ploty živé, proto je také mnozí majitelé vilových zahrad dodatečně zdobí vysazením pnoucích nebo šlahounovitých rostlin [pnoucí růže, loubinec, rdesno baldšuánské apod.).
Bohužel zvyk oplocovat domovní zahrady až dvoumetrovými ohradami je u nás stále ještě zakořeněn; neuvědomujeme si, že proti slušným lidem toho není zapotřebí a proti nevítaným vetřelcům to stejně nestačí. Vysoké ploty mají význam jen při oplocování samot, aby do zahrady nevnikala lovná zvěř (srnčí a zajíci), a na vsích, aby nemohla přelétávat volně pobíhající drůbež. I tu docílíme lepšího účinku vysazením živého plotu, který zespodu doplníme jen úzkým' drátěným pletivem, jehož otvory nesmějí být větší než 4 cm, a které zapouštíme na 30 cm do země. Stačí, aby nad úroveň půdy přesahovalo jen 40 cm. Úplně zbytečné je vysoké oplocení zahrádek v městských ulicích [zvláště před řadovými domky), kde se nevyskytuje ani zvěř ani drůbež. Stačí jen nízký živy plůtek, aby vyznačil hranici zahrádky proti chodníku.
.jpg)