Hloh

Crataegus L.  hloh Vedle habrových vysazují se nejčastěji ploty hlohové, a to především na hranice pozemků, neboť jsou skutečně neproniknutelné. Keře jsou totiž silné trnité. Listy jsou široce vejčité, k řapíku klínovité zúžené až téměř uťaté, laločnatě vykrajované; květy sestavené v okolícich jsou bílé a rozkvétají v červnu, plody jsou vejčitě kulovité malvičky. Nejčastěji se vysazují naše domácí druhy Cr. monogyna JACO. hloh jednosemenný, který, má listy hluboce rozeklané, se špičatými buď celokrajnými nebo pilovitými laloky, a Cr. oxyacantha L.  hloh obecný, jehož listy jsou mělčeji vykrajované a který je poněkud náročnější na vláhu. Vedle těchto evropských druhů je velmi cenný Cr. coccinea L.  hloh šarlatový, pocházející ze severozápadní Ameriky. Má až 5 cm dlouhé trny, sytě leskle zelené listy s pilovitými okraji a větší šarlatové červené plody, které zůstávají na keři ještě dlouho po opadu listů. Netrpí škůdci ani houbami, je naprosto otužilý, poměrně brzy raší a zmlazuje se ještě lehčeji než ostatní druhy. Hlohy jsou dřeviny vesměs nenáročné, spokojí se takřka každou půdou, žádají však plné výsluní. Rychle rostou, snášejí i hluboký řez a přestárlé keře se snadno zmlazují, seříznou li se až u země. Často se proti hlohům namítá, že hostí hojně housenek. Protože však jsou velmi vyhledávaným útulkem ptactva, které nich rádo hnízdí, je tato námitka lichá. Živé ploty z hlohů se stříhají nejčastěji na 1,5 až 2 m výšky a 60 až 100 cm šíře, a to v červnu a znovu koncem zimy, ale pak ovšem ani nekvetou, ani neplodí. Vysazujeme je na vzdálenost 30 až 40 cm.