Vysazujeme živé ploty

Naše práce nás trvale uspokojí jen tehdy, použijeme li jakostních křovin vypěstovaných ve školkách. Je to zvlášť důležité při vysazování živých plotů v zahradách, kde jsou vždycky dekorativním prvkem, a to i, tehdy, jsou li vysazeny jako oplocení na hranici pozemku. Křoviny vykopané v terénu se mohou použít jen k oplocování remízů apod., kde celkem nezáleží na tom, jak bude živý plot vypadat; ale i pak je sporné, nebudou li takto opatřené dřeviny nakonec dražší než zakoupené. Nesmíme vysazovat ani příliš husté, ani příliš řídce. Při husté výsadbě je sice živý plot brzy uzavřen, ale rostliny pro nedostatek světla a vzduchu záhy prosychají a stárnou; u řídce osazených pak dlouho trvá, než se uzavrou, docílíme li toho vůbec.

Zpravidla počítáme s tím, že na nízké plůtky, do 40 cm výšky, vysazujeme na běžný metr 5 až 6 rostlin, na 40 až 60 cm vysoký 4 až 5 sazenic, na 120 cm vysoký 3 sazenice a na živé ploty přes 4 m vysoké 2 kusy. Nejlepší je, když se sazenice již při vysazeni vzájemně dotýkají; u jehličin se mají dotýkat vždycky. Ve většině případů se rostliny vysazují jednou řadou; má to tu výhodu, že mají z obou stran volný prostor a dostatek světla i vzduchu, takže se mohou dobře vyvíjet. Ve výjimečných případech, zvláště u domovních zahrad na venkově, kde doplňujeme živý plot pletivem a jde nám o to, aby pletivo nebylo vidět ani ze strany obrácené do ulice ani ze zahrady a použijeme li dřeviny, které pletivem nemohou prorůst (např. túje), vysazujeme živý plot dvouřadově, a to jednou řadou zvenčí a druhou zvnitřku zahrady. Rostliny jsou ovšem stísněnější a uvnitř prosychají, takže se živý plot musí dříve obnovovat. Vysazujeme do trojsponu. Živé ploty z jehličin a stále zelených rostlin se vyvíjejí na obou stranách stejnoměrněji, směřují li od severu k jihu. Vysazují li se směrem od východu k západu, roste severní strana  která dostává méně světla  slaběji a je řidší; sestřihujeme ji proto méně než stranu jižní. U živých plotů z opadavých křovin jsou tyto rozdíly celkem nepatrné, a tudíž o ně nedbáme.

Opadavé křoviny vysazujeme buď na podzim po opadu listů, nebo brzy na jaře, jakmile půda rozmrzne; stále zelené dřeviny v dubnu až květnu, a takové, které se vysazují s kořenovými balíky, tedy i jehličiny, můžeme vysazovat i v srpnu až do poloviny září. Pokud jsou vysazovány dřeviny z hrnků  nebo jak se nyní začíná zavádět  z PVC obalů, lze je vysazovat i v létě.

Při vysazování balíkových křovin dbejme na to, abychom nevysazovali rostliny, jejichž kořenový bal je přeschlý; proto je vždy namáčíme do kbelíků, aby nasály vláhu a ponecháme je tam tak dlouho, dokud z balíku bublá unikající vzduch. Rostliny se suchým kořenovým balem nasávají totiž vláhu půdy jen pomalu, dlouho zakořeňuji, a i když se ujmou, zůstávají ve vývoji pozadu. Opadavé křoviny, které se prodávají bez kořenových balíků (habr, ptačí zob aj.), vysazujeme přímo na místo a jen v písčitých a zvlášť lehkých půdách namáčíme kořeny předem do jílovité kaše, čímž docílíme, že se zaručeně ujmou. Stále zelené dřeviny a jehličiny vysazujeme pokud možno za podmračného a bezvětrného počasí, kdežto opadavé druhy v době výsadby bezlisté, které nejsou tak choulostivé, můžeme vysazovat i za slunečna. Tu je ovšem dobré, pokrýt rostliny připravené k vysazování vlhkými hadry, aby jim nezavadly kořeny. Učiníme tak i tehdy, vysazujeme li živé ploty značné délky; které při velkém počtu křovin nestačíme rychle osázet.

Vysazujeme do řady podle motouzu, který musí být pevné napnut a který občas kontrolujeme, aby živý plot byl rovný. jeli to třeba, narovnáme jej a při větší délce jej zajistíme ještě několika kolíky umístěnými v kratších vzdálenostech mezi kolíky krajními. Sázíme stejně hluboko, jako byly keře ve školce. Je vždycky výhodné vysazovat ve dvou, přičemž jeden pracovník dělá jamky a zahrabává je, druhy manipuluje s rostlinami. Začíná na jednom konci tak, že nejdříve vyrýpne rýčem mělkou jamku přiměřenou rozměrům kořenů nebo kořenového balíku a vybranou zem dá stranou vedle řady. Druhý pracovník postaví do této jamky rostlinu. Zatím ten, který pracuje s rýčem, zasypává zemí z další jamky kořeny v první jamce; pracovník manipulující s rostlinou jí mírné potřepává, aby zem vyplnila co nejlépe prostory mezi kořeny; když je rostlina vsazena, zem okolo kořenů mírně přišlápne. Takto se postupuje až do skončení výsadby. V místech, kde je ornice dobrá a v dostatečně vysoké vrstvě, můžeme vysazovat přímo na místo bez předcházejícího vyhlubování rigolu, přičemž pracovní postup je stejný jako při výsadbě do rigolů.

Při vysazování jehličnatých a stále zelených dřevin a buků přidáváme do země rašelinnou drť, listovku apod. Rostliny musí být postaveny rovně; jeli některý exemplář prohnutý, postaví se tak, aby byl zahnut ve směru řady, takže z řady nevyčnívá. Po skončené výsadbě rostliny důkladné zalijeme a podle potřeby přisypeme zemí; opadavé dřeviny zakrátíme na 1/3 původní délky, stále zeleným pokryjeme půdu nad kořeny rašelinou nebo polo zetlelou mrvou a spodní větve rozložíme a uvážeme, aby celý plot byl už odzdola hustý. Nadzemní části zakryjeme na ochranu proti slunečním paprskům pytlovinou nebo chvojí, kterou občas postříkneme, aby se omezil výpar a zabránilo se zavadnutí rostlin. Nově vysazené stále zelené dřeviny (i jehličiny) totiž neomezené vypařují vláhu, ale nemohou si ji včas načerpat do té doby, dokud řádně nezakoření. Tato ochrana je zvlášť důležitá pro živé ploty vysazené na jižní straně zdi, kde jsou dřeviny ohroženy nejen přímými, ale i odraženými slunečními paprsky. Občasný postřik je dobrý i pro živé ploty osázené opadavými dřevinami, a to zvláště tehdy, použijemeli rostliny již od rostlé.