Tis obecný

Taxus baccata L.  tis obecný Naše domácí dřevina, jejíž větví se ve středověku hojně používalo k výrobě luků, neboť dřevo je tvrdé a velmi pružné. Vlivem soustavného odlesňování a odvodňování a tím způsobeného vysušení krajin u nás takřka vyhynul a drží se jen na několika celkem omezených lokalitách. Ačkoliv je celá rostlina jedovatá, není jedovatý červený plodní míšek uzavírající semeno, což je dost pozoruhodné. Tis může dorůst až 20 m výšky, ale růst je velmi pomalý, protože se často množí řízkováním, vytváří rozsochaté keře. Jehlice jsou měkké, tmavozelené (tis je nejtmavší z našich dřevin vůbec), jedině zjara při rašení světlejší. Na živé ploty se nejlépe hodí odrostlé semenáče, které se mohou buď nechat volně růst na živý plot netvarovaný, nebo pravidelně sestřihovat do velmi různých tvarů. Sestřihování snese ještě snáze než Buxus. Stříhaný živý plot z tisů je vůbec nejhezčí, je ovšem poměrně drahý, neboť máli být efektní v krátké době po založení, musí se vysázet z vyšších exemplářů. Celkem není zvlá`f‚t náročný. Daří se stejně dobře na výsluní jako ve stínu (pokud není stanoviště příliš suché a vystavené vysušujícím větrům, nebo nejde li o mrazovou kotlinu) a v každé zahradní nebo středně těžké půdě, obsahuje li dostatek vápna. Velmi snadno zmlazuje, i když byl poškozen mrazem nebo suchem, neboť má schopnost rašit z adventivních pupenů. Stačí hluboký řez a vlhké počasí nebo častější zálivka, aby se rány brzo zahojily. Značně mu prospěje pokrytí rohožemi nebo hadry, které občas postříkáme, aby se omezil výpar a aby rostliny měly hojnou vzdušnou vláhu.Sestřihuje se na živé ploty 1,5 až 4 m vysoké, a to od poloviny června do konce srpna. Někdy se doporučuje vysazovat na živé stěny jeho pyramidální formy (7'. baccata fastigiata, T. b. hibernica]; jsou však choulostivější a snadno namrzají.